Historie
Kostel sv. Mikuláše ve Znojmě
Za nejstarší zmínku o kostele sv. Mikuláše ve Znojmě můžeme považovat denáry ražené ve Znojmě za Knížete Lutolda asi r. 1103, na kterých je vyražena silueta kostela a nápis. S. Nicolaus.
Jednalo se snad o kupecký dvůr na skalnatém ostrohu proti znojemskému hradu, jehož součástí byla také kaple sv. Mikuláše, patrona kupců. Kolem byla osada německy mluvících obyvatel. V té době už také existoval na nejvyšším místě znojemského okrsku kostel sv. Michaela s česky mluvící osadou. Písemné zmínky jsou až z r. 1131 a pak z r. 1190, kdy byla kaple sv. Mikuláše svěřena patronátu nově zakládaného premonstrátského kláštera v Louce. Loucký klášter ji povýšil na farní kostel a král Přemysl Otakar I. kolem r. 1208 nově zbudoval větší kostelní budovu. R. 1225 se také už hovoří o farní škole. Při zakládání města Znojma r. 1226 byl tento kostel určen jako hlavní kostel farní. Jména farářů jsou zaznamenána od r. 1220.
Po požáru města v r. 1335 byl zřejmě za přispění markraběte moravského, pozdějšího císaře Karla IV., založen v r. 1338 kostel úplně nově v katedrálním stylu rané gotiky, jak o tom svědčí pamětní kámen na jižním nároží kostela. Stavba trvala s přestávkami až do r. 1440. Jedná se o trojlodní chrám sálového typu s klenbami stejně vysokými ve všech lodích s dlouhým presbytářem o celkových rozměrech 60 x 22 m. Chrám měl původně 2 věže v rozích přechodu lodě a presbytáře. Severní věž byla očividně zakomponována do nové stavby z dřívějšího kostela, kde sloužila jako městská věž strážní a již r. 1422 musela být částečně zbořena pro špatný stav. Jižní věž byla taktéž zbourána a to až do základů když hrozilo zřícení v r. 1838. R. 1848 byla pak postavena nová věž v pseudogotickém stylu přímo za presbytářem v ose kostela. Před r. 1470 byl také do kostela vestavěn gotický kůr, velmi připomínající kůr v dómu sv. Štěpána ve Vídni i s kamennými pulty, na kterých snad byly votivní oltáře, střední pult byl zničen při instalování barokních varhan.
Postupně ještě v období gotiky byly k lodi přistavovány 4 boční kaple s erby šlechtických zakladatelů, 2 z nich byly později barokně přestavěny.
24.9.1451 kázal u sv. Mikuláše sv. Jan Kapistrán (1386-1456), italský kněz františkánského řádu, který v období po husitských válkách procházel Evropou a kázáními strhoval velké zástupy k obnově života podle evangelia.
Od poloviny 16. stol. se ve Znojmě pozvolna šířilo protestantské hnutí, postupně zabíralo znojemské kostely, až r. 1619 protestanté ovládli i kostel sv. Mikuláše, farář byl zavřen v městském vězení a vytrvalých katolíků bylo ve městě jen kolem 20. Po r. 1620 se město poměrně rychle rekatolizovalo hlavně přičiněním jezuitského řádu, působícího u kostela sv. Michaela a kapucínského řádu, pro který sám císař Maxmilián založil nový klášter na Dolním náměstí v r. 1628.
V 17. a 18. stol. se kostel vybavoval barokním mobiliářem, převážně z darů a odkazů zámožných dobrodinců.
Ve farnosti působila 3 významná zbožná bratrstva. Nejstarší již od středověku Bratrstvo Těla Kristova, které mělo svou kapli v horním patře gotické sakristie s dřevěnou emporou vysazenou do presbytáře, později konalo svoje pobožnosti ve Svatováclavské kapli a podporovalo a propagovalo eucharistickou úctu.
Bratrstvo Dítěte Ježíše, které se soustředilo na úctu Ježíšova dětství a mělo svou kapli v jižní zadní části chrámové lodě se španělským obrazem Dítěte Ježíše s nástroji umučení.
Bratrstvo Panny Marie z hory Karmel, které se věnovalo úctě mariánské a mělo svou kapli s oltářem od r. 1692 na jižní straně vpředu.
Všechna bratrstva byla zrušena dekretem císaře Josefa II. v r. 1786.
V r. 1780 byla znojemská farnost rozdělena na 4 menší. Východní část starého města u kostela sv. Mikuláše, západní část starého města u dominikánského kostela sv. Kříže, Horní předměstí před Pražskou bránou u kostela sv. Kateřiny, který stál na dnešním náměstí Svobody a Dolní předměstí pod Vídeňskou bránou u kostela sv. Alžběty na dnešní Vídeňské ul. Na poč. 19. stol. však bylo Horní předměstí spojeno s farností sv. Kříže, kostel sv. Kateřiny zbourán a o něco později Dolní předměstí spojeno s farností sv. Mikuláše a kostel sv. Alžběty se stal filiálním ke kostelu sv. Mikuláše.
Kostel sv. Michaela se stal po zrušení jezuitského řádu filiálním ke kostelu sv. Kříže. Po zrušení kapucínského kláštera ve Znojmě v r. 1950 se kostel sv. Jana Křtitele na Masarykově nám. stal také filiálním ke kostelu sv. Mikuláše.
Kolem celého kostela byl od nejstarších dob hřbitov s karnerem u jihozápadního nároží kostela a hřbitovními kaplemi některých rodin. Hřbitov byl zrušen asi r. 1786 a přenesen ke kostelu sv. Alžběty, před r. 1887 pak na Brněnskou ulici. Z původního hřbitova zde zůstala tzv. Svatováclavská kaple, budovaná r. 1521, kaple Zmrtvýchvstalého Krista před hlavním vchodem, socha P. Marie Bolestné z r. 1626 před restaurací Havelka a kamenný Veraikon za dveřmi vchodu do farní budovy. Renesanční kaple sv. Antonína Pad. u jižní zdi kostela sem byla přenesena r. 1985 z Vídeňské ul.
Některé zaniklé církevní stavby ve Znojmě: Kostel Nanebevzetí P. Marie na dnešní ul. Přemyslovců, kaple sv. Petra a Pavla na dnešním Václavském nám. a Loretánská kaple na dnešní Veselé ul. byly zrušeny s klášterem františkánů a klarisek r. 1782 a v pol. 19.stol. zbořeny. Po r. 1780 byly zrušeny a zbořeny také kostely sv. Jana v horní části dnešního Masarykova a náměstí, sv. Barbory v místech dnešní ZŠ na Klášterní ul. u Louky a několik hřbitovních kaplí u kostela sv. Mikuláše – hlavně kaple sv. Anny u schodů do Jámy, kaple sv. Cyrila a Metoděje a horní část karneru ...
Svatováclavská kaple se v té době stala majetkem města, rotunda sv. Kateřiny na hradě byla převedena do majetku města už v 16. stol. Mariánská kaple na dnešním Mariánském náměstí byla zbořena 7.6.1952, kaple sv. Anny na dnešní Pražské ul. a kaple P. Marie Bolestné na dnešní Vídeňské ulici byly zbořeny v 60. letech 20. stol.
Kostel sv. Jana Křtitele a bývalý kapucínský klášter ve Znojmě
Historie znojemského kapucínského kláštera začíná v období rekatolizace v první pol. 17. stol.
V době konání zemského sněmu ve Znojmě 24. 6. 1628 za přítomnosti císaře Ferdinanda II. byl na Dolním náměstí v místě dnešní Olivetské kaple vztyčen kříž a posvěcen základní kámen nového kostela a kláštera. Hrabě Caesar Gall za přispění dalších dobrodinců pro tento účel vykoupil 7 měšťanských domů na dolní straně náměstí, pozůstatkem těchto domů jsou ostění gotických oken na klášterní zdi a podzemní prostory. Kostel byl vysvěcen 1. září 1632 olomouckým světícím biskupem Preinerem.
Architektura kostela i vnitřní vybavení odpovídá zvyklostem řádu. Oltáře, lavice a varhany jsou z barokní doby. Obraz na hlavním oltáři „ Kázání sv. Jana Křtitele“ z poloviny 18. stol. je od Lukáše Krackera, některé další od Josefa Deisingera ze Slavonic.
Po bocích hlavního oltářního obrazu jsou obrazy rodičů sv. Jana Křtitele: sv. Zachariáše a sv. Alžběty, dole pak sv. Alžběty Uherské a sv. Markéty Kortonské s obvyklým psíkem. Vlevo vedle hlavního oltáře na stěně je obraz prvního mučedníka kapucínského řádu sv. Fidela ze Sigmaringy, boční oltáře u vítězného oblouku jsou zasvěceny vlevo sv. Antonínu Paduánskému a vpravo sv. Františku z Assisi. Uprostřed nahoře na vítězném oblouku je kopie kříže sv. Františka, zachovaného v Assisi, ze kterého k němu Kristus hovořil: „Františku, oprav můj dům.“ Kříž je dílo lidové malířky Terezie Přibylové-Veselé z Plenkovic z r. 1996.
Na pravé boční stěně je vyobrazen Františkův Chvalozpěv stvoření malířem Milivojem Husákem z r. 1994. Ve výklenku vlevo je barokní socha sv. Jana Nepomuckého, po stranách kaple visí barokní obrazy mučednic sv. Apoleny a sv. Barbory. V boční kapli je oltář P. Marie s památným obrazem Matky Dobré rady z poutního místa Genazzano u Říma. Nad vchodem do sakristie obraz sv. Františka v Porcinkule. Nová dřevěná socha sv. Antonína Paduánského byla pořízena k jeho 700. letému výročí narození v r. 1995 a socha sv. Terezie od Ježíška ke 100. výročí její smrti v r. 1997 u znojemské firmy Mašek.
Ve zpovědní kapli se nachází obraz P. Marie v požehnaném stavu tzv. Madona Karlovská (podle zpodobení v kostele v Praze na Karlově), dále barokní kříž z měšťanského domu na Mikulášské ulici č. 7, socha sv. Josefa od znojemského mistra Lustiga a uctívaná socha Srdce P. Marie. Za hlavním oltářem je zachovaný barokní chór pro modlitbu řeholníků s obrazy poustevníků, církevních otců a řádových světců.
V podzemí kostela se nachází přístupná kostelní hrobka s pozůstatky zemřelých řeholníků, kladených na holou zem, a několika příznivců řádu z řad měšťanů s lidově malovanými rakvemi. Hrobka se používala v letech 1632 - 1780.
Obraz vzkříšeného Krista na průčelí kostela je dílo malíře Milivoje Husáka z r. 2008 a je inspirován křížem sv. Františka.
Řeholníci museli klášter opustit v r. 1950 a pro nedostatek členů se sem již nevrátili. Kostel spravuje farnost u kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, budovy kláštera patří státu.
Hlavní svátek kostela se slaví o slavnosti Porcinkule 2. srpna.
Kostel sv. Alžběty Uherské ve Znojmě
Velký misionář pohusitské doby sv. Jan Kapistránský z reformovaného františkánského řádu, kázal také 24. září 1451 ve Znojmě a probudil i zde nové nadšení pro život zasvěcený Bohu. Bratři tohoto řádu se pak brzy usadili na tomto místě nazývaném Dolní předměstí a založili zde nový klášter s kostelem zasvěceným sv. Františkovi z Assisi a sv. Bernardinovi Sienskému v pozdně gotickém slohu, dokončený r. 1484.
V době tureckého nebezpečí v r. 1534 bylo františkánům umožněno přestěhovat se do budov starého kláštera minoritů uvnitř opevněného města. ve zdejším opuštěném klášteře na Dolním předměstí byl pak zřízen druhý městský špitál. Při švédském obléhání města v pol. 17. stol byl nechráněný kostel se špitálem dost poničen. Následná obnova dala kostelu barokní podobu a nové zasvěcení sv. Alžbětě, patronce špitálů. (Kostelík stejného zasvěcení na Horním předměstí s prvním špitálem byl v té době již rozbořený.)
Od r. 1752 byl u kostela ustanoven vlastní kaplan, příbytek pro něj byl v malé budově za presbytářem kostela. V letech 1787 až 1824 fungovala zde dokonce další samostatná znojemská farnost. Na základě josefinských reforem, které zakazovaly hřbitovy uvnitř městských hradeb, byl sem také v r. 1786 přenesen od sv. Mikuláše hlavní městský hřbitov. 11. července 1809 se u kostela odehrávaly nejdramatičtější okamžiky napoleonské bitvy u Znojma. V r. 1832 bylo zde pohřbeno na 600 lidí, kteří během 2 letních měsíců zemřeli ve Znojmě při poslední velké epidemii cholery. Památný kříž na tuto událost je dnes na novém městském hřbitově na Brněnské ulici, který byl zřízen v r. 1887.
V letech 1949-1958, dokud v sousední nemocnici mohly pracovat řeholnice Sestry Nejsvětějšího Spasitele, byly v tomto kostele nebo v přilehlé kapli sester udělovány křty většině zde narozených dětí z celého znojemského okresu. Křestních zápisů z těchto 10 let je necelých 10 tisíc.
Postupné navyšování okolního terénu, kudy stoupala silnice od Vídně k Dolní bráně Znojma, vyústilo v současný stav, kdy kostel je při hlavním vchodu 2 m pod původní úrovní.
V letech 2000 – 2010 se konala velká generální oprava celého kostela, po 7 let musel být kostel uzavřen pro bohoslužby. Při tom bylo vyřešeno odvlhčení kostela a nově dobudován prostor pod kůrem.
Barokní hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od malíře Lukáše Krackera a pravá část lavic byly sem přeneseny na konci 18. stol. ze zrušeného kostela minoritského kláštera na dnešní ulici Přemyslovců. Varhany z období po r. 1720 od znojemského mistra Ignáce Casparidese a levá část lavic byly přeneseny z dalšího zrušeného kostela sv. Barbory u louckého kláštera. Z louckého kláštera pochází snad také rokokové Winterhalderovy obrazy sv. Norberta a sv. Václava po levé straně presbytáře. Josef Winterhalder ml. je asi také autorem malého obrazu patronky kostela sv. Alžběty Uherské u nového oltáře. Na stěnách interiéru je cyklus 9 rozměrných barokních pláten s malbami na téma Umučení Páně, které byly kostelu věnovány farností Šlapanice u Brna ve velmi sešlém stavu a v letech 2009-10 postupně restaurovány. Před kůrem je po pravé straně u zdi umístěn náhrobní kámen Matěje Hájka, hostinského u jasného kříže, který byl r. 1742 v kostele pohřben.
Ve zpovědní místnosti je obraz sv. Jana Boska, který maloval salesián P. Antonín Rochla, když v r. 1952 jako příslušník PTP pobýval ve zdejší nemocnici a v kostele sloužil tajně mše sv.
Nový oltář, ambona a předsednická sedadla jsou pořízeny při poslední opravě podle návrhu Milivoje Husáka z olšového dřeva. Na noze oltáře je řezba se symbolem Jména Ježíš, jak je propagoval sv. Bernardin Sienský, původní patron kostela. Oltářní kámen je z pozůstalosti znojemského rodáka P. Bohumíra Obruči a jsou v něm ostatky mučedníků sv. Jana Nepomuckého, sv. Quirína a sv. Ceasarei.
Created by Václav Muzikář © 2009-2012 | Design by Petroff | Valid XHTML 1.0 Transitional | Valid CSS!